Psi, psíci, pejsánci

Bylo okolo páté hodiny mrazivého prosincového rána, když jsem uslyšela ten šílený zvuk mého budíku. Začínal nový den, zdánlivě stejný jako každý jiný. Přes triko na spaní jsem navlékla snad všechno oblečení, co jsem měla po ruce, a s ještě zalepenýma očima vyrazila venčit. Nejprve jsem šla s Axíkem. Jakmile by nešel první, celé Čakovice by měli díky jeho štěkotu zaručený efektivní budíček. Jen nevím, jestli by o to v pět hodin ráno stáli. Vrátila jsem se a pokračovala u Brondi. Vůbec nemohl hýbat zádní nohou. "To rozchodíme" říkala jsem v domnění, že si ji přeležel. Došli jsme do parku a Bronďa nožku pořád tahal po zemi. Zdálo se, že mu to nevadí. Jakoby ji necítil...

Pokud byste měli jakékoliv připomínky nebo otázky, kontaktujte mě prosím na email: cakorka483@seznam.cz